Mädlerův čtverec je čtvercová struktura, která byla popisována a do map zakreslována selénografy (Mädler, Beer, Neison) do konce 19 století. Čtverec se nalézá východně od kráteru Fontenelle v Mare Frigoris (Rükl 3). Také struktury uvnitř čtverce byly zakreslovány jako pravidelné a pravoúhlé a čtverec byl považován za kandidáta na zbytek trosek města obyvatel Měsíce.
[1] výřez mapy - Neison 1876
[2] " Na pobřeží Mary Frigoris, kousek od kráteru Fontenelle (63,4 N, 18,9 W), se nachází zvláštní útvar v podobě celé řady jakýchsi rozházených trosek. Připadá nám mimořádně zvláštní, jak takoví zkušení pozorovatelé jako Beer, Mädler a Neison zakreslovali do mapy na této lokalitě místo chaotických ruin zvláštní útvar ve tvaru pravidelného čtverce, nesoucího všechny atributy umělého výtvoru a ve starší literatuře je zmiňován jako Mädlerův čtverec (Mädlers Square). Jelikož v roce 1950 oznámil J.J.Bartlett, že Mädlerův čtverec již dále neexistuje, položme si otázku, jaké síly vlastně způsobily v této části měsíční krajiny změnu, která bezprostředně předcházela zničení tohoto podivného geometrického útvaru?"
starší kresby Mädlerova čtverce (str.36):
[3] Jáma pravoúhlá (Madlerův čtverec, Bartlett) - Záhadní „díra“ (nebo vyvýšenina?) jasně patrná na jedné z mnoha měsíčních fotografií na jižním okraji Mare Frigoris, západně od kráteru Fontenelle. Asi vůbec poprvé byla zachycena na Schroterově kresbě z roku 1809, na fotografii této oblasti z roku 1863 však vidět není a nebyla nalezena ani později. Snad tedy šlo jen o optický klam. Na tomto místě je dnes zakreslováno pohoří Bartlett.
[4] Madlerův čtverec (Madler´s Square, na novějších mapách pohoří Barlett). Horský (?) útvar, pravidelně čtvercový, zachycen na Schroterově kresbě z roku 1809, na fotografii z roku 1863 však není a nebyl ani např. v roce 1950. Šlo o optický klam.
[aquarius] Samozřejmě se čtverec stal pro mne velkou výzvou a pokouším se okolí kráteru Fontenelle fotit při každé možné příležitosti. Myslím, že pravidelné vnitřní struktury tak, jak je kreslili v 19. století, již nejsou pozorovatelné, ale vnější čtvercová "hradba" je při šikmém osvětlení pěkně patrná.
7.4.2006
25.5.2007
2.6.2009
Použitá literatura a odkazy:
[1] http://www.lpod.org/cwm/Maps-AtlasStuff/Neison/1876-Neison-indexmap.htm
[2]str. 28, "Nejsme první na Měsíci", Miloš Jesenský, AOS PUBLISHING, 2002
[3] http://sutech2.pc.cz/cizitexty/cosedejenamesici.html
[4] http://www.kpufo.cz/portal/view.php?cisloclanku=2005021601
Most v Mare Crisium - O´ Neilův most
Struktura v podobě mostu, který spojuje Promontorium Olivium a Lavinium na západní hraně Mare Crisium (Rükl 26).
[1] První zpráva o zvláštní stavbě pozorované v oblasti Mare Crisium pochází ze dne 29.června 1953, kdy vědecký redaktor New York Herald John O´Neill, pracující v soukromé observatoři, nechtěl věřit vlastním očím. Při devadesátinásobném zvětšení spatřil pomocí svého dalekohledu na pustém dně Moře neklidu stín obrovského mostu o délce asi 18 km. O´Neill přešel k objektivu zvětšujícímu dvěstěpadesátkrát a gigantická struktura se objevila před jeho očima zcela ostře a výrazně. Objekt nemohl být přirozeného původu, jedině umělá konstrukce, vybudovaná za velmi krátkou dobu - tuto část Měsíce si O´Neill totiž naposledy prohlížel asi před pěti týdny. O´Neill, známý svými články o selenografii, si byl vědom, jakému nebezpečí se jako amatér vystavil, když oznámil takovýto objev. Navzdory tomu však napsal zprávu „Společnosti pozorovatelů planet a Měsíce". I když se o svém objevu vyjádřil opatrně jako o „přirozeném objektu", stal se okamžitě „terčem útoku celé smečky vědců", jak napsal Langelaan. Existenci O´Neillova mostu však nečekaně potvrdil Dr. Wilkins a nezávisle na něm profesor Patrick Moore, který ho sledoval dvakrát po dobu několika hodin. Dr. Wilkins se v rozhlasovém vysílání BBC vyjádřil následovně: „Je to skutečně jakýsi most. Měří kolem dvaceti mil, je přibližně 1 500 metrů vysoko nad povrchem Měsíce v oblasti Moře neklidu a široký asi dvě míle. Zdá se mi, že je umělý, a to znamená, že by se mohlo jednat o něco, co u nás na Zemi nazýváme umělým výtvorem."
Na jiném místě zase doktor Wilkins prohlásil: „Naskýtají se nám zde dvě otázky. Jestliže tato struktura existuje již delší dobu, proč byla zpozorována až dnes a jak to, že odolávala úspěšně zásahům meteoritů a jiným vlivům? A jestliže tento takzvaný most vznikl před nedávnem, je celá věc tím zmatenější, protože jak to vůbec mohlo vzniknout? Jestliže je to umělého původu - což se příčí všem rozumným úvahám - pak se zde otevírá pole pro nejrůznější spekulace. Avšak tak daleko ještě nejsme. V každém případě je tento útvar, at' už přirozeného anebo umělého původu, jednou z nejzajímavějších struktur, objevených pomocí teleskopu. "
Existence útvaru, přezdívaného jako „Lunar bridge" či „O´Neill´s bridge" nebyla do dnešní doby spolehlivě vysvětlena, i když ji někteří astronomové interpretovali pouze jako optický klam při pohledu na tmavý obloukovitý pruh na přilehlé rovině Mare Crisium, či záměnu za stín vrhaný blízkými krátery (např.H. Obendorfer, P. Příhoda, A. Riickl a J. Sadil). Jiní jejich kolegové byli, jak se zdá, korektnější, poněvadž most kromě citovaných Dr. Wilkinse a profesora Moora viděli i další pozorovatelé a jeho existenci potvrdil i známý selenograf Gavrilov. Italský badatel Antonini se zase opatrně vyjádřil, že„existence mostu se nezdá být nepravděpodobnou".
Dnes již „měsíční most" v Mare Crisium nenajdete, poněvadž se na jeho místě nacházejí dva malé krátery... Jde opět o pouhou hru náhod, anebo jsme byli svědky „ženijních prací", svědčících o přítomnosti cizích návštěvníků Měsíce šestnáct let před návštěvou pozemských astronautů?
[2] ....col. 127°, což je stejné osvětlení, za jakého pozoroval Měsíc v červenci 1959 John O´Neil – vědecký editor novin The New York Herald Tribune a držitel Pulitzerovy ceny za rok 1937. Když si O´Neil prohlížel dva pahorky (mys Lavinium a Olivium) na západním okraji Moře nepokojů, zahlédl mezi nimi úzkou linii světla, kterou začal považovat za měsíční most obřích rozměrů! A senzace byla na světě! O´Neilovo pozorování navíc o měsíc později potvrdil i ředitel tehdejší lunární sekce Britské astronomické společnosti (B.A.A.) – H. P. Wilkins. O měsíčním mostu se tak dovědělo mnoho pozorovatelů Měsíce, kteří však zjistili, že se jedná pouze o jednu z mnoha iluzí, jež na měsíčním povrchu vytváří hry světel a stínů.
[3] Vědecký redaktor New York Heraldu John O´Neill spatřil 29. července 1953 na dně Moře neklidu stín mostu. Je třeba podotknout, že O´Neill pozoroval Měsíc pravidelně, protože to byl jeho oblíbený koníček. Moře neklidu tak naposledy pozoroval před pěti týdny a tehdy tam nic podobného neviděl. podle odhadu musela být celá konstrukce dlouhá asi 18 km. I když se to O´Neillovi zdálo neuvěřitelné, napsal o svém pozorování do Společnosti pozorovatelů planet a Měsíce a další dva astronomové, H. P. Wilkins a Patrick More jeho pozorování potvrdili. Jiní astronomové jsou však přesvědčeni o tom, že tento most je jen optickým klamem. Náš známý astronom,, odborník na Měsíc, Josef Sadil, tak na udaném místě pozoroval jen dva menší krátery. Jejich stíny mohly za určitých okolností vytvářet iluzi mostní konstrukce.
[4] Jde o patrně stejnou strukturu, kterou v roce 1953 pozoroval amatérský astronom John O´Neil z New York Herald Tribune, a to včetně jejího stínu na povrchu Měsíce. Útvar je dlouhý asi 30 km, 1,5 km vysoko nad povrchem Měsíce, široký asi 3 1/4 km. Toto pozorování potvrdil také dr. H.P. Wilkins, který most spatřil o měsíc později, dr. Patrick More, který most pozoroval dvakrát po dobu několika hodin, a Gavrilov. Nepotvrdil jej český astronom Josef Sadil (1955), O´Neil tutéž oblast pozoroval pře 5 týdny, ale žádný most neviděl. Ve skutečnosti patrně optický klam, na místě se nachází dva malé krátery a dojem mostu vzniká z jejich stínu.
[aquarius] Na údajném mostu v Mare Crisium je sympatické, že je dostatečně veliký a mou technikou teoreticky dobře zachytitelný. Při vhodném osvětlení se opravdu mezi mysy zobrazuje světlý oblouček. Nedá se však považovat za most, jde s největší pravděpodobností o osvětlený svah.
22.3.2007
21.4.2007
21.5.2007
Použitá literatura a odkazy:
[1] str. 49-50, "Nejsme první na Měsíci", Miloš Jesenský, AOS PUBLISHING, 2002
[2] Pavel Gabzdyl, http://mesic.hvezdarna.cz/2006/11/msn-most.html
[3] http://sutech2.pc.cz/cizitexty/cosedejenamesici.html
[4] http://www.kpufo.cz/portal/view.php?cisloclanku=2005021601
Zámek v Sinus Medii
Pravidelná struktura krytá skleněnými panely, která je zavěšena několik kilometrů nad měsičním povrchem na laně. Zámek objevil na snímcích Apolla 10 Richard C. Hoagland a jeho TMM tým (The Mars Mission Team), který je známý především "marťanskou tváří".
[1] ......ale bezesporu nejzajímavější je tak zvaný „Castle“ (Hrad). Tento zvláštní objekt na povrchu Měsíce vyfotografovali astronauti z Apollo10 (snímek AS10-32-4822). Objekt „Castle“ je dlouhý asi 1,6 km a jeho výška je odhadnuta na 14 km (Obrázek 9). Castle se skládá z několika válcovitých dílů a jednoho velkého spojovacího dílu.Vnitřní struktura "hradu" je zřetelná na jednom z obrázků, což ukazuje na možnost, že některé části objektu jsou průhledné, ale na povrch Měsíce vrhají stín.
[4]
[5]
[aquarius] Zatím co Mädlerův čtverec i O'Neilův most mají základ v reálných strukturách pozorovatelných ze Země, "Zámek" byl objeven na snímcích z oběžné dráhy. Rozměry "Zámku" jsou však dostatečně velké, abych je zahlédl. Navíc Sinus Medii je díky Rimae Triesnecker velmi fotogenický region. Není třeba dodávat, že jsem zatím v hledání "Zámku" nebyl úspěšný :-) , ale kdo ví?
13.12.2009 Po prostudování [5] a srovnání s [4] musím konstatovat, že "Zámek" je pěkný výmysl. Snímek [4] je evidentně upraven a za "Zámek" jsou vydávány osvětlené boky dvojice kráterů severovýchodně od Hyginus. Dvojici kráterů jsem zachytil na snímku z 13.4.2008. Objekt velikosti "Zámku" by byl na snímku jasně patrný.
5.5.2007
27.11.2007
17.11.2007
13.4.2008
Použité odkazy:
[1] http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazevclanku=mesic-plny-tajemstvi- 1&cisloclanku=2007043008, Ivo Wiesner, 3. dubna 2007
[2] http://sutech2.pc.cz/cizitexty/cosedejenamesici.html
[3] http://www.lunaranomalies.com/castle.htm
[4] http://www.lunaranomalies.com/Tries.htm
[5] http://www.keithlaney.net/ApolloOrbitalimages/apollo_10_orbital_images.htm
Kráter Alphonsus-TLP
Spolu s krátery Aristarchus a Plato je Alphonsus označován za místo s častým výskytem tzv. TLP (Transient Lunar Phenomena - pomíjivé - dočasné - měsíční jevy).
Těmito jevy jsou různěbarevná světla, pozorovaná oblaka, nebo změny denzity povrchu.
[1] Zpráva hvězdárny Pulsnitz (Sasko) z roku 1969 zahrnuje přes 500 pozorování, včetně 27 případů z období července 1963 - říjen 1966 v blízkosti kráterů Aristarchus, další 140 záblesků v téže oblasti potom následovalo v lednu 1968. Ve zprávě je také uvedeno 42 jiných záblesků u kráteru Plato a dalších 13 záblesků u kráteru Alphonsus, Gassendi a Tycho.
[2] V roce 1956 Dr. Alter fotografoval kráter Alphonsus v modrém a infračerveném světle a na základě zjištěných rozdílů usoudil, že v kráteru dochází občas k nějakému výronu plynů.
V roce 1958 se stejnému problému věnoval N.A. Kozyrev. Předpokládal, že se z nitra
Měsíce uvolňují plyny, které po dopadu ultrakrátkého (tvrdého) slunečního záření
fluoreskují (tj. záření vybuzených plynů ve vakuu. Tomu by odpovídaly i pozorované barvy
červená, zelená, modrá. 3.11.1958 pozoroval Kozyrev kráter Alphonsus a povšiml si jeho
náhlého červeného zbarvení. Jeho pozorování potvrdily i spektrogramy z téhož okamžiku,
podle nichž došlo k silnému pohlcení fialové části spektra (a zůstalo jen pozorované
červené světlo). Další spektrogram ukázal, že v kráteru došlo právě k výronu plynů, který
trval déle než půl hodiny a méně než 2,5 hodiny.Kozyrrev vysvětluje jev vulkanickým
výbuchem. Zcela jistě byl v plynu přítomen uhlík a ionizovaný vápník.
[3]Tyto tzv. měsíční přechodné útvary (anglicky Lunar Transient Phenomena, zkráceně LTP) mohou mít na svědomí výrony podpovrchového plynu stimulované slapovým působením Země na těleso Měsíce či jemný prach vznášející se nad povrchem díky elektrostatickým silám... Teorií je celá řada a skalních zastánců podobných jevů jakbysmet.
Problém je ale v tom, že se přes rozsáhlé databáze a často poměrně důvěryhodné pozorovatele, stále ještě vede diskuze o tom, zda jsou tyto jevy vůbec reálné. Lidské oko, které není prosté řady nedostatků, lze totiž snadno ošálit. Každý pozorovatel vám potvrdí, že se při soustředěném pohledu v zorném poli běžně objevují nejrůznější mžitky, včetně krátkých záblesků. Pozorování kosmických sond (či astronautů na oběžné dráze kolem Měsíce) pak ovlivňuje rušivé kosmické záření interagující se sítnicí či křemíkovým čipem.
"Tajemné jevy" však mohou mít na svědomí i nejrůznější události v zemské atmosféře, především selektivní lom světla, prolétající umělé družice a jak se ukázalo při posledním návratu Leonid i dopadající meteroidy.
K potvrzení domněnky, že na povrchu Měsíce skutečně tu a tam dochází k zajímavým událostem prostě stále ještě chybí jakékoli skutečně věrohodné, z několika nezávislých zdrojů ověřené pozorování. Dokonce i ta nejskálopevnější pozorování, která se už řadu roků považují za učebnicový důkaz o existenci LTP, mají své trhliny a lze je poměrně snadno vysvětlit jiným způsobem.
Příkladem může být "výron" plynu nad vrcholem kráteru Alphonsus, jenž v listopadu 1958 a poté i v říjnu 1959 dokonce i spektroskopem sledoval Nikolaj A. Kozyrev z Krymské observatoře. Pozorování už v té době vyvolala značnou nedůvěru. Pomineme-li fakt, že je možné -- na spektrech značně nenápadné -- změny vysvětlit i jiným způsobem, kvalitu nahlodávají i jiné Kozyrevovy spektroskopické "objevy": ionizovaný dusík v atmosféře Venuše, čpavkové halo kolem Saturnových prstenů či nápadná vodíková atmosféra kolem Merkuru... Ani jeden neprošel nemilosrdným testem času. Přesto všechno je legenda o věrohodném Kozyrevově pozorování nadále omílána v řadě astronomických učebnic.
Nejistotu, která kolem přechodných jevů panuje, dokumentuje i případ "ze sondy Clementine". Po srovnáním dvou záběrů pořízených s odstupem několika dní se v okolí kráteru Alphonsus objevila dvojice skvrn, které zřetelně změnily zabarvení. Po čase se ale ukázalo, že proměna byla výsledkem špatné kalibrace záběrů ze sondy, nikoli skutečnou událostí...
Reálnost přechodných jevů nepotvrdil ani rozsáhlý projekt NASA ze druhé poloviny šedesátých let. V průběhu tří tisíc hodin pečlivého sledování vybraných částí Měsíce pomocí televizní kamery a dalšího technického vybavení, které by odhalilo jakékoli proměny větší než dvě úhlové vteřiny, se nepodařilo narazit ani na jeden podezřelý případ. A to i přesto, že několikrát dalekohled zacílili na místa, kde vizuální pozorovatelé "něco" viděli.
[aquarius] Zahlédnout LTP a nafilmovat tento jev je pro mne velmi silná motivace při pozorování Měsíce. Po desítkách hodin strávených na balkóně s dalekohledem a kamerou musím konstatovat, že jsem doposud stěstí neměl :-( a zatím musím dát [3] za pravdu.
25.5.2007
13.4.2008
3.4.2009
5.8.2007
Použité odkazy
[1] http://www.kpufo.cz/portal/view.php?cisloclanku=2005011901
[2] http://www.kpufo.cz/portal/view.php?cisloclanku=2005030201
[3] http://archiv.ian.cz/data/322.htm - J.Dušek, P. Gabzdyl
